HLEDAT
Při psaní své práce vycházíte pochopitelně z dokumentů (tj. knih, článků atd.) jiných autorů. Dbejte však vždy na to, aby bylo jasné, kdy se jedná o váš vlastní text a kdy o převzatý tj. abyste vždy použité dílo řádně uvedli ve formě bibliografické citace. Povinnost dodržovat citační etiku stanovuje Autorský zákon č. 121/2000. Necitování použité literatury je považováno za plagiátorství.
Za plagiátorství se tedy považuje:
Nepodceňujte to, protože je velká šance, že budete odhaleni a) svým učitelem, b) dnes existují a na vysokých školách se používají softwarové nástroje pro porovnávání textů, které dokáží na opisování upozornit.
Bibliografické citace by měly být součástí každé odborné publikace, tedy i textu vysokoškolské závěrečné práce. Skládají se z popisu, který jednoznačně identifikuje dokument, ze kterého autor čerpal při psaní své práce.
Jakou formou a v jakém pořadí zapisovat údaje určují citační mezinárodní normy ČSN ISO 690 a ČSN ISO 690-2.
V některých případech se užívají i jiné formáty (zejm. zahraniční vědecké časopisy).
Zeptejte se svého vedoucího práce, jakou instrukci (styl, formát) použít k tvorbě citací. Pokud není stanoveno jinak, používejte vždy uvedené normy.
ČSN ISO 690 - obsahuje pravidla psaní a odkazování bibliografických citací tištěných monografických publikací a jejich částí, časopiseckých (seriálových) článků, příspěvků do monografií (např. sborníků z konferencí) a patentových dokumentů
ČSN ISO 690-2 - stanovuje způsoby citování elektronických zdrojů: monografií, databází a počítačových programů a jejich částí, elektronických seriálových publikací (časopisy) a jejich částí (články), elektronických nástěnek, diskusních fór a elektronických zpráv, a to jak pro elektronické publikace na příslušných nosičích (CD ROM, disk), tak i pro online dokumenty, u nichž je třeba ještě uvést dostupnost v počítačové síti
Citování zahrnuje 3 základní kroky:
Od začátku práce na odborném textu je třeba si uvědomit, že odkaz v textu musí korespondovat s bibliografickými citacemi v seznamu a že i řazení seznamu je formálně předepsáno. Vyberte si proto vhodný způsob citování s ohledem na to, co a kde chcete publikovat. Univerzity obvykle požadují dodržování platné normy, někteří vydavatelé však trvají na zavedených zvyklostech.
Je dobré poradit se s vedoucím práce, jakou formou citovat přímo v textu.
Bibliografické citace podle normy ISO 690 a ISO 690-2
Údaje se z dokumentů přepisují tak, jak jsou uvedeny v originálu. Vytvářejte citaci vždy podle dokumentu, který máte k dispozici. Nedohledávejte chybějící údaje jako např. ISBN. U online zdrojů uvádějte URL přímo daného textu, ne jen adresu webového sídla. Uvádějte i obtížněji citovatelné zdroje, jejich formální úpravu konzultujte. Kontrolujte formální prvky citací (např. data citování online zdrojů a datum zadání/odevzdání práce).
Citaci si můžete stáhnout i z knihovních katalogů, databází (více informací najdete v kapitole Pomůcky a nástroje pro citování). K vytvoření citace jsou u každého typu dokumentu potřeba různé údaje. Norma popisuje, které údaje o dokumentu zapsat, jakou formou a v jaké posloupnosti. Pokud si nejste jisti, podívejte se do originálního znění normy. Důležité je v celé práci zachovávat jednotný styl zapisování citací.
Soupis úplných bibliografických citací, které jsme ke své práci použili, se uvádí na konci hlavního textu před přílohami. Většinou je to samostatná kapitola práce nazvaná „Použitá literatura” („References”).
Seznam literatury obsahuje všechny prameny, které autor ve své práci využil. Nejde tudíž o soupis všech publikací, které se dané problematiky týkají. Uspořádání seznamu se řídí podle zvoleného způsobu citování v textu. Seznam použité literatury můžete řadit abecedně podle jmen autorů, podle průběžného číslování použitého v textu, případně členit do tématických celků nebo podle druhů dokumentů (např. knihy, skripta, články ze sborníků, webová sídla).
Příklad:
Abecední řazení podle jmen autorů - jednotlivé publikace či jiné zdroje se uvádějí abecedně podle příjmení autora nebo názvu publikace (v případě, že autor není znám).
Řazení podle průběžného číslování - jednotlivé citace se řadí postupně podle pořadí jejich uvedení v textu. Odkazuje se proto na pořadová čísla uvedená v seznamu použité literatury.
Odkazem na citaci se odvoláváme na dokument, ze kterého jsme čerpali.
Doslovné citace cizího textu nebo i jen jednotlivých výrazů se uvádějí v uvozovkách a k tomu se přiřadí odkaz na citaci. Pokud text není uveden doslova, uvede se opět odkaz na citaci za příslušnou větu či odstavec.
Nejpoužívanější jsou 2 způsoby, jak odkazovat na citace:
Zkrácené citace v textu - většinou se uvádí zkrácená citace: autor, rok vydání, popřípadě strana.
Např.: ...podle Nováka (2004, str. 54) nebo ... a podle teorie (Novák, 2004).
Soupis citací (tj. seznam použité literatury) na konci hlavního textu se již nečísluje, pouze se seřadí abecedně.
Číselné citace - odkaz na číslo citace v seznamu použité literatury, uvádí se buď jako horní index22 nebo v závorce (22). V případě, že odkazujete na konkrétní část v dokumentu, zapíšete i čísla stránek. Např.: ... podle Nováka (22, str. 143).
Generátor bibliografických citací
V rámci projektu Bibliografické citace na Masarykově univerzitě v Brně vznikl generátor citací. Na adrese http://www.citace.com/ si můžete vygenerovat citace podle údajů zadaných do formuláře podle norem ČSN ISO 690 a ČSN ISO 690-2. Po zaregistrování si můžete vytvořené citace také ukládat do svého profilu a tak si vytvořit vlastní databázi k pozdějšímu využívání.
V rámci Odborné komise pro otázky elektronického zpřístupňování vysokoškolských kvalifikačních prací vznikla návodná příručka. Najdete ji na adrese http://www.evskp.cz/SD/4c.pdf.
Požádat o metodickou pomoc můžete také ve své fakultní knihovně, avšak neočekávejte, že za vás knihovnice mohou vypracovat celý seznam použité literatury.
